En la tierra que no es buena
Se tira el grano y se pierde.
Lo besos que yo te di
Se los llevó la corriente;
Y o así no puedo vivir
==============
El viento sopla y se lleva
To lo que le sale al paso.
Tanto te quiero morena,
Que en mi corazón te llevo.
Yo la calle no te saco.
NI MUCHO MENOS SEÑOR JESÚS MARIA NUNCA PODRE OLVIDAR LO QUE USTED HIZO POR NOSOTROS.ME PODRAN ROBAR MUCHAS VECES EN LA VIDA, PERO ENCONTRAR A UN HOMBRE QUE ME ABRIERA SU CASA Y TE PRESENTE A SU FAMILIA Y SIN PEDIR NADA A CAMBIO. ESO SOLO PASA UNA VEZ EN LA VIDA.
ESTARE AGRADECIDO A USTED Y A SU FAMILIA SIEMPRE Y CUANDO ME ACUERDO DEL PUERTO DE SANTA MARÍA, DESPUÉS DE 8 AÑOS Y CON ESTE LIBRO, QUE EN LA MANO TENGO, SOLO PUEDO DECIR QUE HAY UN GADITANO, CON UN CORAZÓN MUY GRANDE. JESÚS MARÍA QUE VIVE EN EL PUERTO DE SANTA,ME DISTE UNA LECCIÓN MUY VALIOSA. NO SABIA QUE PUDIERA HABER UNA
PERSONA CON TANTA BONDAT. GRACIAS Y DESEARÍA PODER FELICITARLE EL AÑO PERSONALMENTE . YA QUE PERDI HACE VARIOS AÑOS SU TELEFONO
JUAN MUÑOZ SERRANO 645550227 (BARCELONA) LLIÇA DE VALL
Yo sé que hay en el cielo
una pluma suave
que dibuja incansable ríos y montañas
barriendo nubes negras los días soleados
yo he visto a una serpiente inmensa enroscarse
en un río pa sin pagar billete bajar hasta la playa
yrío le mostraba incansable su talonario negro
separaba en los rápidos
cabiaba la corriente
se agarraba a los cañaverales
intentando denodadamente el llegar con retraso
Yo
desde mi ventana hablo con los marcianos
y como mi balcón es grande
les he dicho que pueden usarlo como pista
sin necesidad alguna de pagar el peaje
yo tengo en la nevera un caracol gigante vivo
con más de cinco metros
un caracol que fuma y que hace crucigramas
se alimenta de libros sin palabras
y de luces negras los domingos
no se saca nunca de paseo
porque le da cierto miedo los barrenderos municipales
en casa no usamos sábanas en la cama
dormimos desnudos
sólo nos tapamos con una tela de araña invisible
regalo de un amigo nuestro ciego de Brooklyn
y este mismo amigo también nos está fabricando
unas bicicletitas desmontables
para andar por el fondo de los lagos en invierno
yo tengo una vecina a la que disgusta
todas las maravillas que tenemos en casa
un día sí y otro no nos está denunciando por brujería
y los guardias civiles con un papel escrito me registran la casa
menos mas que el caracol gigante me avisa de antemano
y lo escondo en la lámpara vieja regalo de mi abuela
la tela de araña la pongo entre los libros especiales sin palabras
cubriendo la pista de aterrizaje de los marcianos
yo mismo tengo ahora dieciocho manos y cinco piernas
Las puertas de mi piso son de trescientos metros las bajitas
con lucecitas rojas en las puntas pa que no me las partan los aviones
TRADUCCIÓN AL CHECO
Hlemýž?
Já vím že je tam na nebi
Hebké pírko
Které kreslí neúnavn? ?eky a hory
Odmetá ?erné mraky dny samoty
Vid?l jsem ohromného hada svíjejícího se
V ?ece který se dostal – aniž by platil vstupné – až k pláži
A ?eka mu p?edvád?la neúnavn? svou smrtelnou temnotu
Zadržoval se ve vírech
M?nil sm?r
Zachytával se rákosí
V neohroženém úsílí dorazit se zpožd?ním
Já
Ze svého okna mluvím s mar?any
A protože mám velký balkón
?ekl jsem jim že ho mohou používat jako p?istávácí plochu
Aniž by museli platit jakékoli poplatky
V ledni?ce mám jednoho obrovského živého hlemýžd?
Má p?es p?t metr?
Hlemýž? který kou?í a luští k?ížovky
Živí se knihami beze slov
A ?ernými sv?tly o ned?lích
Nikdy nevyráží na procházky
Protože obecní zameta?i chodník? mu nahání jistý strach
Doma nemáme v posteli p?ikrývky
Spíme nazí
Jen se p?ikrýváme pavu?inou neviditelného pavouka
Dárek od našeho slepého kamaráda z Brooklynu
A tenhle kamarád nám také vyrábí
Mali?ká skládací kola
Abychom se mohli projížd?t na dn? jezer v zim?
Mám jednu sousedku kterou odpuzují
Všechny ty zázraky které máme doma
?as od ?asu nás obvi?uje z ?arod?jnictví.
A policejní jednotky mi – s potvrzením v ruce – prohlížejí d?m
Ješt? št?stí že mi obrovitý hlemýž? dává v?d?t p?edem
A já ho ukrývám ve staré lamp? dárku od babi?ky
Pavu?inu ukládám mezi zvláštní knihy co nemají slova
Zakrývám p?istávácí plochu mar?an?
Já sám mám zrovna osmnáct rukou a p?t nohou
Dve?e mého bytu – ty úpln? nejmenší – mají t?i sta metr?
A ?ervená sv?télka na každém rohu aby mi je nerozt?íštila letadadla.
De la antología “Nic nás nemohlo zastavit” (NADA NOS DETENÍA -13 POEMAS de Jesús María Serrano) Edición bilingüe.
(c) LAPSUS LINGUAE PRODUCTIONS
Factoría Arte Praga
Praha, Cesk Republik
La “voz” femenina de Natalia -entre tantas masculinas- y su referencia a Ovidio es una delicia. Gracias.
Abrazos
Amparo
]]>